V roce 1805 o. Evans původně navrhoval myšlenku použití těkavých tekutin v uzavřených cyklech ke zmrazení vody na led. Popsal systém, který odpařuje éter ve vakuu a páru pumpuje do vodou chlazeného výměníku tepla, kde kondenzuje a znovu se používá. V roce 1834 Perkins poprvé vyvinul a patentoval parní kompresní chladicí cyklus. Diethylether (ethylether) byl použit jako chladivo v parním kompresním chladicím zařízení, které navrhl.
První chladiva, téměř všechna z nich byla hořlavá nebo toxická nebo obojí, a některá byla vysoce korozivní a nestabilní, nebo některá byla pod příliš velkým tlakem, což často způsobovalo nehody.
V polovině 19. století se objevilo mechanické chlazení. Jacob Perkins postavil první praktický stroj v roce 1834. Používá éter jako chladivo a je to systém stlačování par. Oxid uhličitý (CO2) a amoniak (NH3) byly poprvé použity jako chladivo v roce 1866 a 1873. Mezi další chemikálie patří chemikálie kyanid (petrolether a nafta), oxid siřičitý (R-764) a methylether, které se používají jako chladiva pro kompresi páry. Jeho aplikace je omezena na průmyslové procesy. Většina potravin se stále uchovává v ledu sbíraném v zimě nebo připraveném průmyslem.







